Autor popisuje způsoby, jimiž různé sociální skupiny využívaly tentýž jazyk. Věnuje se vztahům mezi evropskými jazyky, vztahům univerzální latiny a národních jazyků, vztahům mezi dialekty atd. Vymezuje společenství, která využívala a podporovala latinský jazyk (katolická církev a vědecká obec) a vysvětluje příčiny vzestupu národních jazyků v období renesance a reformace. V tomto období expandují národní jazyky do oblastí, které byly doposud doménou latiny (právo, státní správa, oblast vzdělání atd.). Tento proces je doprovázen snahou o standardizaci (stanovení jazykových norem) těchto národních jazyků a hnutím za očistu mateřského jazyka ohroženého mísením s jazyky sousedních společenství. V závěrečné periodě tohoto období se evropské jazyky nacionalizují, stávají se důležitým faktorem formujícím a reprezentujícím novodobý národ. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz