Monografie, přispívající k dalšímu rozvoji radiobiologie, probírá nejprve nejčastěji používané zdroje záření a jejich dozimetrii. Poté osvětluje problematiku ozařování virusů a jednobuněčných organismů, buněk a tkání, metazoí, rostlin. Přihlíží přitom k fylogenetickému zařazení. Rovněž se zabývá, pokud to bylo nutné, i správnými metodami pěstování pokusných objektů. Jsou zařazeny i kapitoly o nejčastěji používaných statistických metodách a československých předpisech pro bezpečnost práce se zářením a radioaktivnímí izotopy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR