Debutový román tatarské autorky o přežití a nalézání smyslu života v nesmyslné, nelidské a kruté době - v době Velkého teroru v Sovětském Svazu třicátých let - se stal v Rusku literární událostí.Zulejka do svých třiceti let žila v tatarské vesnici kdesi u Kazaně jako manželka surového nelítostného muže, v jehož domácnosti fungovala jako zneužívaná udřená otrokyně, negramotná, pověrečná, s rozhledem omezeným hranicemi vsi, z níž celý život nevytáhla paty. Je však rok 1930 a i do této vsi přicházejí komisaři, kteří bojují proti kulakům - a jejich obětí se stane i Zulejčin muž Murtaza. Ona sama je jako kulakova žena vysídlena a spolu s dalšími "nepřáteli socialismu" vyvezena daleko do sibiřské tajgy u břehů řeky Angary, kde si vysídlenci musí v nelidských podmínkách vybudovat prakticky z ničeho pracovní tábor. V těchto podmínkách Zulejka donosí a porodí syna, který (zejména díky zásahu "vysídleného" špičkového gynekologa) přežije a stane se důvodem, kvůli němuž chce a musí přežít. Ale nejen to: v tomto krutém prostředí, z něhož není úniku, začíná Zulejka objevovat nový svět: dřiny a Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze