Jakoby se Karel Bouška ocitl v pomyslném skladišti, v němž je bez ladu a skladu nashromážděno množství připomínek, poznámek a komentářů k lidskému bytí. Neobvyklý depozitář, kterým Bouška prochází, nese znaky roztroušených vzpomínek, ale i vzdalující se a vzápětí přibližující zvuky hlasů, které se chtějí podílet na básníkově kontrole. Vše je řečeno s jakousi přerývanou naléhavostí, na přeskáčku, což jenom podrhuje onen organizovaný nepořádek, v němž se skladník zmítá, s mnohdy zmučenou trpělivostí se snaží nalézt trochu řádu v citových ztrátách a nálezech a dospět tak k alespoň k nepatrně uspokojivé uzávěrce. Ale i přes všechen chaos a zamtek se básník Bouška nikdy nezpronevěřuje v těchto textech úvodnímu mottu: neboť vše je napsáno "s láskou k člověku a se vzpomínkou na všechno lidské". Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz