V historické studii je vylíčen rozvoj kapitalismu v Rusku do r. 1905, sociální a hospodářské poměry, které vedly k revolučnímu boji proletariátu a rolnictva, příčiny a důsledky rusko-japonské války, revoluční krize, "krvavá neděle" a stávkové hnutí v lednu 1905, III. sjezd SDDSR, bolševická a menševická taktika v letech 1905-1907, další vývoj revolučního hnutí, prosincové ozbrojené povstání, ústup první ruské revoluce a její světodějný význam nejen pro evropský proletariát, ale i pro národně osvobozenecké hnutí v Asii. Studie ukazuje, že první ruská revoluce prověřila programy i taktiku různých tříd a stran. V této zkoušce obstála jako jedině správná z hlediska boje proletariátu taktika bolševická, která vycházela z důsledně marxistického pojetí třídního boje a hlásala nevyhnutelnost ozbrojeného povstání při boji o moc. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR