V první stati knížky probírá Oparin nábož. představy o vzniku života, které odkazuje do říše bájí, podobně jako pavědecké tvrzení mendelistů-morganovců, že otázku původu života nelze řešit materialisticky. Rozvíjí znovu vývojový řetězec uhlíky-uhlovodíky- organ. sloučeniny, zvl. bílkoviny-koacervátové kapénky-jednobuněčné a posléze mnohobuněčné organismy a prokazuje, že život je zvl. existence hmoty, forma, která vznikla jakožto "nová kvalita v procesu vývoje světa". V druhé stati sleduje Pliseckij postup vědeckých názorů o původu člověka před Darwinem, který dokázal, že člověk je rovněž výsledkem vývoje trvajícího sta miliony let, i po Darwinovi, kdy nálezy kostních zbytků pithecanthropů, sinanthropů, neandertálců a jejich potomků kromaňonců byl rekonstruován řetěz, spojující člověka s jeho zvířecími předky. Hlavním činitelem na jejich přeměně v člověka byla ovšem práce. Pliseckij zdůrazňuje neslučitelnost těchto vědeckých faktů s představami náboženskými, které mají reakční a vykořisťovatelskou podstatu, a uzavírá konstatováním o nemožnosti smíření nábož. svět. názorů se socialismem a komunismem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR