Povídka vypráví o životě naší mládeže v učilištích státních pracovních záloh v letech 1952-1954. Ústředním hrdinou příběhu je venkovský chlapec, samotářský zakřiknutý jedináček ze zemědělské rodiny, který těžce snáší odloučení od rodičů, rodné Jívové a zemědělské práce. Vlivem učitelů, mistrů a ostatních chlapců se mu podaří překonat počáteční odpor k učení a kolektivu a během dvou let se stane jedním z nejlepších vyučenců SPZ. Kniha nezjednodušuje těžkou cestu Jana Pánka, ani mnoha jeho soudruhů, zachycuje překážky, jež musela mládež překonat, ukazuje nové formy výchovy, líčí všechny ostatní problémy i citový život dospívající mládeže. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR