V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu k svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí odevzdat svoje životní poznáni, začal psát Jakubovi dopisy. Jakub tuto výzvu opětoval a vznikl tak jedinečný dialog mezi otcem a synem o nejdůležitějších otázkách života i smrti, která je vždy nebezpečně blízko. Dopisy sice putovaly jen z jedné místnosti panelákového bytu do druhé, ale naplnily svůj smysl. Ivan Štrpka v předmluvě ke knize píše: “ V těch dopisech probíhá nenásilný, ale zřejmý proces vzájemného stáváni se vědomým & milujícím synem a otcem, úplnějším člověkem. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz