Každý z tvorečků žijících osamoceně v údolích a lesích je jinak zformován svou samotou. Všichni však jsou vedeni stejnou touhou po teple a pohostinnosti muminího domu, který najdou sice jako vždy otevřený, ale prázdný. V očekávání návratu jeho obyvatel se tu usadí a každý podle svého se snaží naplnit představu, která ho sem přivedla. Vzájemná rozdílnost těchto bytůstek však neumožní vyvolat atmosféru vlastní tomuto domu - a tak všichni zatouží opět po své vlastní samotě. Opouštějí muminí údolí ve chvíli, kdy se na obzoru objeví stěžňová lampa vracející se muminí rodiny. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze